Hedgeové fondy jsou speciální investiční fondy, které takřka nepodléhají regulaci, a tudíž jde o velmi rizikové investice. Mohou přinést vysoké výnosy, ale i velké ztráty. Cílem těchto fondů je absolutní výnos, který je nezávislý na obecném ekonomickém vývoji a vývoji kapitálových trhů. Za správu těchto fondů se platí vyšší poplatky než u těch klasických a jejich transparentnost je nižší. Využívají různé strategie, např. krátký prodej či finanční pákový efekt. Nehodí se pro začátečníky, ale spíše pro kvalifikované investory. U hedgeových fondů nikdy nevíme, proč se investor rozhodl pro konkrétní investici, neznáme důvody proč koupit nebo prodat vybrané aktivum. Běžný investor tak nebude mít představu o tom, zda určitá firma má nějaké problémy a kdy je vhodné její cenné papíry prodat.
U veřejně obchodovaných firem mají velcí akcionáři a větší hedgeové fondy většinou ze zákona jednou za čtvrtletí nebo i za několik dní po investici zveřejnit údaje o tom, jaké obchody proběhli a jaké pozice měli v držení k určitému datu. Tyto zveřejněné údaje odrážejí skutečnost zpětně, tedy před několika dny, týdny nebo i měsíci. Mezitím mohl fond už pozici zvýšit, snížit nebo i vyprodat. Dalším problémem je i to, že nevíme důvody, proč daný investor právě toto aktivum koupil či prodal, jak ho chce dlouho držet i důvod prodeje.
Fondy zveřejňují pouze tzv. dlouhé pozice, což jsou nakoupená aktiva, konkrétně akcie či ETF fondy. Tudíž zveřejněné kroky fondů mohou být jen na oko a ve skutečnosti nepovažuje dané investice ani zdaleka za tak důležité, jak by se mohlo podle dat zdát a mnohem větší pozice mohou mít třeba v opcích nebo derivátech na akcii. Zveřejněné investice často jen bývají součástí jiných a mnohem složitějších strategií.
Různé strategie
Mimo klasického držení akcií používají hedgeové fondy i řadu jiných strategií, aby se dosáhlo zisků. Často mají za cíl co nejméně korelovat s běžnými akciovými nebo dluhopisovými výnosy, protože ty si potencionální investor snadno obstará jinde. Fondy chtějí být většinou co nejvíce tržně neutrální, tedy odolné vůči pohybům akcií, úrokových sazeb, ekonomického cyklu i kurzů měn.
Velmi často používaná strategie je tzv. long-short strategie na akcie, dluhopisy, komodity, měny a úrokové sazby (u některých akcií se např. spekuluje na růst a u jiných na pokles). Některé fondy jsou zaměřené na speciální situace, např. na rizikovou arbitráž v období mezi ohlášením fúze firem a jejím skutečným dokončením. Mohou nastat i další zajímavé situace, například primární úpisy cenných papírů, bankroty firem, ohlášeny tendry na odkup akcií, sázky na pohyb akcií, poté co jsou ohlášeny, hospodářských výsledků či jiných zásadních firemních událostí. Velkou měrou jsou využívané automatizované strategie. Existuje jich celá řada, ale je důležité, aby fond investoval do toho, čemu dobře rozumí. Zároveň musí mít dobře nastavené riziko, protože by snadno mohlo dojít k situacím, kdy jeden špatný obchod dokáže rozhodit stabilitu celého fondu.
