Podílové zahraniční fondy mají mnoho výhod. Zejména výhodnější daňové prostředí, nižší náklady na správu fondu i lepší informovanost.
Daně a zahraniční podílové fondy
Většina zahraničních fondů je zaregistrována v Lucembursku nebo v Irsku. Je to hlavně kvůli daním, protože zisky ani příjmy fondů nepodléhají dani a platí to i pro dividendy. V Lucembursku tedy musí být u fondů placena daň, ale jen ve výši 0,06 procenta ročně z čisté hodnoty svých aktiv. Z fondů peněžního trhu se platí daň jen 0,01 procenta ročně. V tomto daňovém ráji pro fondy se dokonce ani neplatí žádná daň z kapitálových výnosů. Nelze se tedy až tak moc divit, že sofistikovaní investoři kupují již delší dobu pouze zahraniční fondy, protože jinak by museli své výnosy danit hned dvakrát (jedenkrát na úrovni fondu a jedenkrát při prodeji své pozice ve fondu). Právnické osoby nemohou využít ani výhodu více než šestiměsíční držby. Tuto velkou výhodu zahraničních fondů oproti domácím často neskrývají ani sami zástupci českých fondů.
Náklady spojené s fondy
Fondy mají typicky dva druhy výdajů. V první řadě jsou to manažerské poplatky, které jsou všeobecně známé a oznamované a pak transakční náklady, které se nedají úplně změřit. Jsou složené z makléřské provize, poplatků trhům a z kurzového rozpětí. Pro dlouhodobého investora je nejpodstatnější vliv výše manažerských poplatků na budoucí hodnotu investic. Obvykle se poplatky stanovují v procentech jako roční podíl na celkových čistých aktivech daného fondu. Např. manažerské poplatky peněžního trhu jsou u domácích fondů 1,0 % p.a. a u zahraničních 0,4 %. Rozpětí poplatků je 0,95 až 2,0 % p.a. u domácích fondů a 0,4 až 1,0 % p.a., dluhopisové v průměru u domácích fondů 1,5 % p.a. a u zahraničních 0,8 % p.a.. Manažerské poplatky akciové se pohybují u domácích fondů na 1,8 % p.a. a u zahraničních fondů na 1,4 % p.a.
Větší zkušenosti a lepší zázemí
Pro investory může být určité vodítko fakt, že domácí fondy, které jsou zaměřené na akcie a deriváty mají v plánu investovat převážně prostřednictvím indexových instrumentů. Ty patří k pasivní investiční strategii. Na tuto strategii nejsou kladené přílišné nároky na personál a ani analytické zázemí pro investiční společnost. Pokud bychom uvažovali nad správcovským rizikem, spousta zahraničních investičních společností, jejich depozitářů nebo mateřských firem nese rizika, která jsou podobná nebo i nižší než rizika České republiky. Každý z fondů má o něco odlišnější investiční strategii a je vhodný pro určitou část investorů.
