Na inflační daň nejsou ustanoveni daňový úředníci a přitom tu stále je a vybírá se. I když by centrální banka měla být instituce bojující s inflací, ve skutečnosti se ji snaží podporovat. Na naše peněžní zůstatky se stále uvaluje inflační daň. Někdy to může přinést jistý prospěch, ale také hodně uškodit. Dodnes je využíván příjem, který přináší emise peněz. I když tu s námi inflace je a vždy bude, nezanevřeli jsme na hotové peníze ani na peníze, které jsou uložené na účtech. Je to pohodlné. Nabízí se však otázka, zda jsme dostatečně zhodnotili dopad inflace a inflační politiky.
Daně nedaně
Některé daně jsou chronicky známé. O jiných naopak nevíme skoro nic. Víte, že existuje DPH, že platíte daň z příjmů, daň z nemovitosti, apod. Daň inflační naopak vidět není a vlastně ani není ukotvena v zákoně. Tato daň se platí z peněžních zůstatků, ale není nikde účtována. Přitom ji ztrátou kupní síly platí všichni. V inflačním prostředí jsou lidé znepokojeni hlavně daněmi, o kterých neví, že existují. O tom, že inflace zdaňuje daňové zůstatky, se většinou mlčí.
Můžeme s tím nesouhlasit, ale stát nám může z peněženky sebrat víc a víc a danit a danit. Za provoz státu se musí platit, a kdo jiný by měl poskytnout peníze, než občané. Lidé si ovšem o tom, jaké daně vlastně platí, moc nezjišťují. Mnoho lidí ani neví, kolik jim zaměstnavatel sebere na dani z příjmu. Stejně tak kuřák si příliš neuvědomuje, jaká je spotřební daň na cigaretách. Střadatelé zase často nemají představu o tom, jaká je inflační daň.
Inflační daň
Ekonom Petr Mach ve své disertační práci uvedl, že státům dnes plyne z monopolu na emisi peněz poměrně zajímavý příjem. Vláda stanovuje, kdo může vydávat měnu. Na tento příjem se používá pojem inflační daň a někdy také ražebné. Může se zdát, že se jedná o zastaralý pojem, ale je aktuální i dnes. Inflační zdaňování funguje tak, že z našich kapes vždy půjde hodně peněz do rukou státu. I když bývá centrální banka někdy označována za instituci, která má bojovat proti inflaci, nafukování své bilance ji spíš spoluvytváří. Není až tak důležité, kdo přijímá jako první ražebné, zda vláda nebo centrální banka, emise peněz vždy představují dodatečné zdanění mimo klasický rozpočet. V určité míře se na tuto skutečnost spoléhají takřka všechny země světa a velikost ražebného není oproti ostatním fiskálním příjmům zanedbatelná. Stát může díky inflační dani výrazně sáhnout do peněz daňových poplatníků, aniž by o tom vůbec věděli. Inflace uvalí daň na všechny, kdo mají peníze úměrně k jejich zůstatkům.
Díky inflaci dochází k rozdělování bohatství od poplatníků ke státu. Také ale mezi samotnými poplatníky, zde záleží na tom, kdo platí a kdo peníze přebírá. V některých situacích mohou být zvýhodněni i dlužníci na úkor věřitelů.
Jaký má dopad inflační daň na střadatele a investory?
Nemusíte nutně posílat peníze do dluhopisů, aby se vás týkala inflační daň. Nemáte náhodou sjednaný nějaký penzijní fond, kapitálové životní pojištění nebo jiný produkt? Dluhopisy jsou pouze jednou z možností. I úspory uložené ve stavebním spoření mají nominální a reálnou hodnotu. Střadatel, který má nastřádané peníze či investor, který má ve svém portfoliu pevně úročené dluhopisy na inflační daň s největší pravděpodobností dříve nebo později narazí. Týká se to hlavně případů, kdy se správa měny přecení a vzniklá nerovnováha se musí řešit měnovou reformou nebo jinými ne příliš populárními kroky.
